O nejistotě a osobním růstu

Když si připravíš sám sebe na to, že když něco nevíš, neumíš, tak jdeš a naučíš se to, tak tě nikdy nikdo ani nezastaví. V životě, ve hrách, prostě… Neumíš to? Tak se to kurňa naučíš.

Nepotřebuješ nějakou konkrétní věc, aby ses ji naučil, jenom proto, abys to uměl. Je dobré se naučit se učit věci, které ti nejdou. To je ta nejlepší věc, kterou se můžeš naučit.

Taková moje základně definující věc, mojeho charakteru, je to, že já prostě zbožňuju, když něco nevím. Když něco nevím, to znamená, že se můžu učit. A když se můžu učit, to znamená, že rostu jako člověk, v tom směru, že se posouvám dál. A já když se podívám na nějaký pokrok, co jsem udělal za posledních pár let, v rámci toho, jak nad věcma uvažuju, jak uvažuju nad sám sebou, tak vidím něco, co mě strašně těší. A to je taková vůle nepřestat věci prozkoumávat, rozebírat a chápat je.

Ono je úplně v pohodě, že něco nevíš. A je úplně zbytečný se toho strašně bát. Takže jakmile se mentálně dostaneš k tomu, že prostě nevědět je strašná sranda, tak najednou je to hrozně dobrý. Je to hrozně dobrý, protože tě nikdy nic nezastaví, seš prostě absolutně nesmrtelnej.