O smutku a o smrti

Já bych ti hrozně rád řekl, že to bude dobrý, ale mám takový strach, že to nebude dobrý. Myslím si, že ještě dlouho to nebude dobrý. A vždycky nějaká naprostá blbost ti připomene tady tudle věc, o kterou jsi přišel. Ale to je úplně v pořádku. To jenom znamená, že to byla skutečná věc, že to znamenalo pro tebe něco důležitého, a pomůže ti to uvědomit si tady tuhle krásu, že je to samozřejmě hrůza, že jsi o něco takového přišel, ale ve stejnou chvíli je boží, že jsi něco takového mohl mít, protože spousta lidí se k dobrým rodičům nebo dobrému vztahu k otci nikdy nedostane. Takže nesnaž se tomu nějak bránit, to je moje rada. Je to možná blbá rada, ale myslím si, že to je jenom jediný způsob, jak uctít památku někoho, kdo ti takhle odejde ze života. Probrečet si to, protrpět si to, a jenom tak mi přijde, že odevzdáš tu lásku, kterou ti ten člověk dával, zpátky.

Nebuď smutnej. Anebo víš co? Buď smutnej. Buď smutnej. Já si myslím, že v dnešní době nastává taková věc jako ‚Né, nebuď smutný!‘. Buď smutný. Vždyť co se děje? Máš to v sobě tlumit, nebo co? Když seš smutnej, buď smutnej. Prožij to. Nech to projít svým tělem… a pak to můžeš změnit.