O motivaci, disciplíně a selhání

Ono si hodně lidí myslí, že abys uspěl v něčem, tak musíš mít talent a musíš mít peníze. Ne, vůbec ne. Abys byl nejlepší, tak ano, ale ani jeden z nás, co tady dneska jsme, nikdy nebudeme v ničem nejlepší, nikdy nebudeme číslo jedna. Nikde, v ničem. ... A to je sice trošku taková zdrcující informace, ale zároveň je to neuvěřitelně vysvobozující uvědomění, že ty se nemusíš snažit být nejlepší, tobě stačí, když budeš lepší než průměr, v podstatě. A to je ono, to je ono. A to, jak se dostat to tohodle bodu... Ty nepotřebuješ být génius, ty potřebuješ mít jenom vytrvalost, a to je všechno.

Já jsem si vždycky myslel, že pokud chceš psát, tak musíš mít kreativní hlavu, nebo že musíš mít květnatý způsob vyjadřování nebo cokoliv. A čím déle píšu, tak jsem se usnesl na tom, že abys byl v čemkoliv úspěšný, ve streamování, hraní na kytaru nebo jakýkoliv tvůj projekt, tak to nejdůležitější je disciplína. To znamená, že musíš se naučit každý den pracovat. Musíš mít železnou mysl, protože pokud to nezvládneš, tak se nikam nedostaneš. A byť je tohle pravda, tak já jsem v posledních letech ještě postoupil kousíček nahoru tady v tomhle tvrzení a já myslím, že když chceš být úspěšný v čemkoliv, tak se nemusíš naučit tu danou věc, ale musíš se naučit pracovat sám se sebou. Což znamená, nejde o to, jestli umíš psát květnatě, jde o to, jestli umíš se odměňovat tak moc dobře, abys každý den dokázal dvě tři hodiny zlepšovat tady tenhle skill. Protože já jsem věrným zastáncem toho, že se dá naučit úplně všechno. Ale pokud neumíš každý den tomu věnovat aspoň trošku, tak tě to brzo přestane bavit anebo se nikdy nikam nedostaneš.

Na každého funguje trošičku něco jiného. Pro někoho může být ta odměna peníze, pro někoho to může být trest. Spíš porozuměj sám sobě, co na tebe funguje.

Ty by ses musel extra snažit, aby to, co děláš, byla ztráta času tak, že ti to nedá nic do budoucna. Takže neuvažuj nad tím takovýmhle způsobem, že budeš něco budeš dělat, pak ti to nevyjde a ztratíš na tom čas. Ty zkušenosti, které nasbíráš během tohohle procesu jsou naprosto fundamentální pro to, co budeš dělat dál, ty jenom nevíš, že je budeš potřebovat. Takže běž do všeho s plným nasazením, uč se a neboj se, když to nejvyde, protože ty i když si odneseš zkrachovalý projekt, tak si odnášíš mnohem více ve svojí hlavě.

To, že třeba si založíš nějaký business a nezvládáš deadliny, nezvládáš sám sebe motivovat do toho projektu a do té práce, nedokážeš se donutit, aby si to udělal, to není ostuda, to není selhání… To není… Každý jsme nějací. Já jsem třeba takový, vy jste úplně jiní. A kdybyste se chtěli měřit se mnou, nebo s kýmkoliv jiným podle stejné metriky, tak by to pro vás, nebo pro mě, pro toho poměřeného člověka, bylo brutálně nefér. Takže ne všichni mají a můžou být podnikatelé a to je úplně v pohodě. To není žádná urážka, to je něco, co je v podstatě úplně OK. Není slabost si to přiznat, je naopak síla si to uvědomit.

Selhání není něco, co by ti stálo v cestě, selhání je jen součást projektu, který budeš dělat. A jestli nemáš selhání z sebou v nějakém projektu, tak tě teprve ještě čeká.

V životě nastanou chvíle, kdy prostě musíš dělat to, co nechceš, i když víš, že bys radši dělal něco jiného, protože tě to může dostat někam, odkud se ti to další, co bys opravdu chtěl dělat, dělalo mnohem lépe.

Ta motivace je jako fakt jako to nejhorší. Jako když se nad tím zamyslíš, třeba když já se podívám na tuhle situaci, kdy moji třeba kámoši, když jsme studovali vysokou školu, proč skončili, tak to nikdy nebylo o tom, že ta látka byla moc těžká. Ano, ve finále ano, ale to nebyl ten hlavní důvod. Ten hlavní důvod byl v tom, že jim došla morálka. Že řekli ‚Nemám dost velkou disciplínu na to, abych to udržel v chodu, a proto to radši vzdám.‘