O problémech a překonávání překážek

Furt máš před sebou nějakou překážku. Práci, školu, kámoše, prachy nejsou, nemoc je. Vždycky před sebou budeš mít nějakou překážku. Vždycky. Ať už to velkou, nebo malou. Nikdy to nebude v klidu. To není depka, to je super. Protože málokdy ty problémy jsou fakt tak strašné, že tě to úplně ohrozí na životě. Ony se v tu chvíli zdají velké a nebezpečné a děsivé a tak dále, ale po většinu času, když se na to podíváš potom zpětně, tak vidíš, že to vlastně nebylo tak hrozný.

95 % problémů, které tě v tuhle chvíli teďka aktuálně trápí, jsou... Já mám takovou mentalitu toho, že ‚Je tohle problém, který tě bude trápit ještě zítra?‘ Ne? Co děláš, vole? To je úplně jedno. … A spousta takovýhle věcí, které jsou něco, čím se člověk nechá trápit, jsou absolutně nepodstatné. A tady tohle udržování té mentality, je hrozně hrozně důležitý.

(k teorii ponožek v předsíni) Všechny problémy mají expirační dobu, kdy se vyřeší samy. A některé z nich se vyřeší samy lépe, než ty bys byl schopný v tu danou situaci. A tím pádem já jsem velký fanda toho, že některé problémy odložíš právě proto, abys byl připravený na to, se s nimi vypořádat později lépe s lepšími znalostmi a technikami.

Čím seš starší, tak se naučíš jednu jedinou věc, a to je, že lítost pálí mnohem více než ta samotná bolest ze selhání. To znamená, že vždycky budeš litovat toho, že jsi něco neudělal, mnohem, mnohem více a déle, než to, žes to udělal a bude to nějakej super trapas nebo že to prostě nevyjde.

Bolest je radost pozpátku. … Bolest je super, bolest tě naučí všechno, co potřebuješ v životě vědět. Bolest ti do života dá všechno a hlavně věci, když se nedaří, tak je to bolest. Ale v momentě, kdy se nedaří, tak se musíš učit, a když se učíš, tak jsi lepší; a když jsi lepší, tak se posuneš dál a už není třeba, aby tě něco bolelo, protože jsi překonal tu překážku. Takže bolest je úplně nejlepší věc na světě. V přiměřené míře.