Mám rád kritiku. Vím, že je to taková divná věc, ale kritika podle mě člověka dokáže posunout dál. Protože kritika je nepříjemná, kritika je špatná na slyšení. Ale když vy se dostanete do fáze, kdy dokážete tu kritiku přijmout a pochopit, tak je to úžasné. Je to těžké, ale je to úžasné.
O člověku a jeho okolí
Neporovnávej se s nikým jiným než sám se sebou. To je jediný férový souboj.
Názory v dnešní době je něco, co si člověk musí zasloužit. To znamená, že když vidíš názor nějakého random člověka, tak to znamená, že mu dáváš váhu 0 a ten člověk si podle toho, jestli ho znáš, jestli todle nebo tamto, si ten názor obhajuje a zaslouží.
Chceš být oblíbený v kolektivu tak, aby tě lidi měli rádi? Tak zavři hubu! Zavři hubu a poslouchej. Naprostá magie se stane. Nemluv o sobě, poslouchej ty lidi.
To, že si uvědomíš, že jsi všem lidem jedno, v tom je neuvěřitelné moudro, v tom je neuvěřitelný klid.
Kouzlo je v tom, že ta tvoje přednáška, byť pro tebe je hřeb večera, pro většinu lidí… těm je to úplně jedno. Je vůbec nezajímá nějaká tvoje přednáška. Oni si to odbydou, stejně jako si to odbydeš ty. Všichni na celém světě jsou nervózní, když přednáší, nikdo není narozen speaker, který mluví před lidma a jde to krásně. Takže neřeš, odbydeš si to, vůbec to nebude tak hrozné, a dříve, než se naděješ, to bude za tebou.
Úplně nejjednodušší způsob, jak nebýt nervózní při mluvení, je používat své ruce.
To je jak v reálu, prostě. Málokdo tě praští do hlavy, když ho ty nepraštíš první.
Já mám strašně rád, když můžu být sám. Nicméně je strašně důležitý mít lidi kolem sebe, se kterýma můžeš život sdílet. A když si myslíš, že ne, tak o to více to potřebuješ.
